Společnosti z kupónové privatizace

Formou kupónové privatizace bylo privatizováno v letech 1992-1994 celkem 1 664 státních podniků a rozdáno 359,5 miliónů akcií.  Minoritními akcionáři akciových společností nebo investičních fondů, které do těchto společností investovaly, se stalo více než 6 miliónů obyvatel České republiky.

Na počátku se všechny akcie společností z kupónové privatizace obchodovaly na organizovaném trhu. V průběhu let se však téměř všechny akcie staly nekótovanými akciemi.  Důvodem bylo vyřazení z trhu z důvodu nízké likvidity samotným trhem nebo v důsledku rozhodnutí valné hromady akciové společnosti. Dnes se na trhu obchodují akcie jen několika desítek společností z kupónové privatizace.

Mnohé společnosti v průběhu let zanikly z důvodu úpadku či sloučení nebo rozdělení společnosti nebo likvidací. Akcie jiných společností skončily v dražbě nebo akcionáři byli ze společnosti vytěsněni majoritním vlastníkem.  Přesto majetek představovaný nekótovanými akciemi z kupónové privatizace v držení minoritních akcionářů nebo v podobě výtěžku dražby, protiplnění při vytěsnění akcionářů, dividend nebo likvidačních zůstatků dosahuje několika miliard korun.

Databáze společností internetových stránek IN-SERVER.CZ  zachycuje osud všech akcií z kupónové privatizace a to i těch, které vznikly rozdělením nebo sloučením těchto společností.

Princip kupónové privatizace

Každý občan České a slovenské federativní republiky starší 18-ti let (ve druhé vlně proběhla kupónová privatizace pouze v České republice) si mohl na začátku devadesátých let minulého století koupit za 1 000 Kč kupónovou knížku, která obsahovala 1 000 investičních kupónů, které mohl investovat v jednotlivých kolech privatizační vlny do nákupu akcií dříve státních podniků, které se transformovaly na akciové společnosti. Zkráceně se majiteli kupónové knížky říkalo DIK (držitel investičních kupónů).

DIKové mohli své kupóny svěřit v předkole privatizační vlny některému z investičních fondů, které pak nashromážděné body investovaly v jednotlivých kolech nebo je mohli v těchto kolech investovat samostatně. V prvním kole privatizační vlny byl stanoven pro všechny akciové společnosti stejný kurz, v první vlně kupónové privatizace (1992) byl tento kurz stanoven na 3 akcie za 100 kupónů, ve druhé vlně (1993) 2 akcie za 100 kupónů. V případě, že došlo k převisu poptávky, byly akcie dané společnosti v dalším kole nabídnuty „dráž“, v případě převisu nabídky, byly akcie dané společnosti nabídnuty v dalším kole „levněji“.

Kupónová privatizace byl způsobem jak privatizovat dříve státní podniky do rukou občanů bez kapitálu a velmi rychle.

* Údaj celkem není součtem, některá data jsou společná oběma vlnám

Zdroj: Centrum pro ekonomiku a politiku: Kupónová privatizace (sborník textů) 2002

Výsledek privatizace

Každé z obou vln privatizace se zúčastnilo kolem 6 miliónů DIKů, kteří drželi buď akcie investičního fondu (celkem se obou vln zúčastnilo 326 investičních fondů) nebo přímo konkrétní akciové společnosti (celkem se v obou vlnách privatizovaly 1 664 společnosti). Ve druhé vlně mohli DIKové také vlastnit podílové listy podílových fondů.

Většinu podílu v akciových společnostech vlastnily investiční fondy, které však mohly vlastnit v jedné společnosti maximálně dvacetiprocentní podíl. Ve společnostech tak neexistoval většinový vlastník.  Poměrně záhy začala koncentrace vlastnictví často označovaná jako tzv. třetí vlna privatizace. Během této fáze privatizace docházelo k přesunům podílů nakoupených investičními fondy a intenzivnímu odkupování akcií akcionářů. V roce 1997 měly již všechny společnosti většinového vlastníka a od té doby z hlediska kvality akciových práv rozdělujeme akcionáře na majoritní a minoritní.

Vznik nekótovaných akcií

Všechny akcie v kupónové privatizaci byly vydány jako zaknihované a proto každému akcionáři byl automaticky zřízen majetkový účet ve Středisku cenných papírů (dnes Centrální depozitář cenných papírů), které vedlo evidenci všech zaknihovaných akcií. Skutečnost, že všechny akcie byly zaknihované, také umožnila zajistit obchodování těchto akcií na kapitálovém trhu. Těmito trhy byla Burza cenných papírů Praha a RMSystém.

Z počátku bylo obchodování s akciemi z kupónové privatizace velmi živé a objemy obchodů dosahovaly vysokých hodnot. Postupem času se naprostá většinou akcií přestala obchodovat na trhu úplně nebo byly přesunuty na volný trh (s nižším stupněm regulace). Akcie z kupónovky se tak staly nekótovanými akciemi.

Příčin změn kótovaných akcií na nekótované bylo několik:

• Vyřazení z trhu z důvodu nízké likvidity – Během tzv. třetí vlny privatizace došlo ke koncentraci majoritního podílu ve společnosti a s tímto podílem se samozřejmě na trhu neobchodovalo, došlo tak ke snížení počtu akcií, které byly volně na trhu. Současně se kapitálový trh začal standardizovat a organizátoři trhu zavedli podmínky pro přijetí na trh, které stanovily požadavky na likviditu akcií. Pokud akcie společnost tyto podmínky nesplňovaly, byly vyřazeny samotným organizátorem trhu.
• Rozhodnutí společnosti o stažení z trhu – Společnost rozhodla na valné hromadě o stažení akcií z obchodování na organizovaném trhu
• Přeměna podoby akcií na listinné – Společnost rozhodla na valné hromadě o přeměně podoby akcií ze zaknihovaných na listinné, v jejímž důsledku přestaly být akcie obchodovány na Burze cenných papírů a RMSystému. Oba tyto trhy totiž uměly zajistit obchodování pouze se zaknihovanými akciemi.