Kuponová privatizace: Jak dopadly společnosti z kuponovky a jejich akcionáři

Seriál článků psaných pro penize.cz

 Do kuponové privatizace vstupovaly všechny společnosti zdravé, ale nutno říci, že pouze účetně. Rozpad trhu bývalých socialistických států, nízká produktivita, zastaralé technologie, management zvyklý na centrální plánování a tržní prostředí do té doby nepoznané – to všechno nadělilo podnikům velmi nejistou perspektivu dalšího vývoje.

Zanikla víc než polovina

Přežily především vlajkové lodi ekonomiky jako ČEZ, O₂ (tedy tehdejší Telecom), Komerční banka nebo Česká spořitelna, ve kterých drží majoritní podíl stát nebo jej prodal do rukou silného strategického partnera. Rozhodující podíly ve společnostech získaly investiční fondy, které je dále koncentrovaly a prodávaly zahraničním vlastníkům či managementu společností. Do mnoha společností ale žádné nové peníze nepřišly, a tak si musely pomoci samy, což nezřídka vedlo k existenčním problémům.

Větší polovina z dvou tisíc privatizovaných společností zanikla nebo k zániku směřuje. Zní to nevesele, ale vůbec to nemusí znamenat špatnou věc: dvě třetiny společností zanikly v důsledku fúze s jinou společností nebo naopak rozdělením na víc společností, jiné se ovšem rozhodly dobrovolně ukončit činnost a vstoupily do likvidace. A pak tu máme menší půlku: víc než 40 procent společnosti a investičních fondů, které jsou stále činné. Mnohé z nich už ale bez drobných akcionářů.

360 miliónů akcií a vybíjení akcionářů

Krátce po skončení kuponové privatizace mělo šest milionů jejích účastníků více než 360 milionů akcií. Každá akcie se tehdy obchodovala na burze, a tak nebylo nic snazšího než prodat akcie nakoupené za tisícikorunu (to byl poplatek za kuponovou knížku) v průměru za několik desítek tisíc korun. Byli ale i šťastnější akcionáři. V době, kdy probíhaly bitvy o ovládnutí společnosti, kurzy některých akcií dosáhly krátkodobě nebeských výšin. Například kurz akcie SELIKO Olomouc v roce 1996 přesáhl deset tisíc korun, dnes je společnost v konkurzu.

Počet akcionářů se snižoval nejen prodejem akcií, ale i z důvodů, které nemohli akcionáři zcela ovlivnit. Jedním z nich byla vlna přeměn podob akcií ze zaknihovaných na listinné akcie, která probíhala nejaktivněji v letech 2000–2005. Přeměna podoby akcií ze zaknihovaných na listinnou znamenala pro akcionáře povinnost vyzvednout si u společnosti nové listinné akcie, což valná část z nich z různých důvodů neudělala a jako akcionáři skončili, jejich akcie se prodaly v nedobrovolné dražbě. Takto proběhla redukce počtu akcionářů ve víc než 600 společnostech. Místo akcií pak akcionáři dostali, pokud se přihlásili, výtěžek dražby připadající na jejich akcie.

Dalším důvodem snížení počtu akcionářů bylo a je jejich vytěsňování majoritním vlastníkem – ať už prostým skoupením všech akcií nebo za pomoci zákona. Akcionář, který vlastní víc než 90 procent akcií se může ostatních akcionářů zbavit, pokud jim poskytne finanční protiplnění. Dosud byli akcionáři vytěsněni z více než třetiny společností. Celková výše protiplněnívyplácená minoritním akcionářům dosáhla 21,6 mld. Kč.

Stále ještě pozitivně skončila kuponová privatizace pro akcionáře, jejichž společnost dobrovolně vstoupila do likvidace. Ti si mezi sebe rozdělí likvidační zůstatek.

Bohužel některé společnosti taky zkrachovaly. Běžná věc, tak skončily investice v téměř 20 procentech případů. Až na výjimky po skončení konkurzního řízení drobným akcionářům nezůstalo nic.

Čas archeologů: Nemáte v šupleti poklad?

A potom jsou tu akcionáři, kteří své akcie stále drží. Drobní akcionáři z kuponové privatizace jsou stále přítomni v 457 (21 procent) aktivních společnostech nebo investičních fondech z celkového počtu 2168. Hodnota akcií drobných akcionářů v těchto společnostech dosahuje téměř 80 miliard korun.

Počet akcionářů klesl na třetinu původního počtu a mnozí ani nevědí, že ještě nějaké akcie či nároky na peníze mají. Je čas oprášit dokumenty schované v šuplíku a zjistit, jestli by z té kuponovky ještě něco nekáplo.